Jak funguje mykorhiza?

Houby netvoří jen jejich viditelná nadzemní část, tedy klobouček a nožička (třeň), což je v podstatě jen něco jako plod (podobně jako jablko na jabloni). Vlastní houba se skládá z podstatně většího, většinou skrytého mycelia – podhoubí, které je tvořeno vláknitými buňkami. Houby nejsou schopny, jak je tomu u rostlin, vytvářet z anorganického materiálu vlastní organický materiál. Neobsahují zelené listové barvivo (chlorofyl), a proto také u nich neprobíhá fotosyntéza. Z toho důvodu potřebují, stejně jako zvířata, organickou výživu - substrát, který svým podhoubím prorostou. Mnoho hub tedy žije v úzké symbióze s rostlinami tak, že vytváří takzvanou mykorhizu.

Vláknité buňky podhoubí obrostou špičky kořenů určité rostliny a přebírají část rostlinné výživy, zato ale pomáhají rostlině při přijímání vody a minerálních solí. Díky rozkladné činnosti hub mohou rostliny také lépe přijímat dusíkaté sloučeniny a fosfáty. Na základě těchto výhod žijí mnohé rostliny v symbióze s houbami. Nemá-li rostlina svého symbiotického partnera, kterého má mít, bude růst spíše slabě. Často se v takových případech hledá chyba ve špatné půdě nebo nepříznivých klimatických podmínkách. Většinou však stačí dodat trochu zeminy z přirozeného prostředí rostliny (mateční zemina). Dříve chřadnoucí rostlině se opět bude dařit, neboť najde své symbiotické partnery.

Krom toho, že houby dodávají důležité látky svým symbiotickým partnerům, navazují v lesním prostředí spojení od stromu ke stromu, pomocí něhož si například dva buky mohou vypomoci cukrem, když se jednomu z nich zrovna nedaří. Jemné chmýří houbových vláken navíc chrání citlivé kořínky před infekcemi. Stromy by sice přežili bez těchto pomocníků, ale pak by mnohem víc podléhaly stresu. Houby si za své služby rostlinám a stromům nechávají dobře platit, veškerou energii, kterou potřebují, si nechávají dodávat od svých zelených partnerů. Z listů vede neustálý proud živného roztoku vrstvami lýka až dolů do špiček kořenů a zásobuje podzemní spojence vším, co potřebují. Buky a spol. postupují až 15 % veškeré vyprodukované biomasy spojeneckým houbám. Toto přátelství ovšem nebývá vždy nerozlučné, protože mnohé stromy občas vymění jeden druh hub za jiný, když jim ten původní už nevyhovuje nebo se změnily půdní poměry.

Co můžeme učinit na podporu této aliance? Důležité je zabránit udusání půdy, protože houby se stlačení pórů většinou udusí. Po řádění vichru je dobré nechat jednotlivé přeživší stromy v každém případě stát - jsou to záchranné ostrůvky pro poslední mohykány živého podzemí. Mnohé z našich jedlých hub, například i hřib pravý, nejsou ničím jiným než plodem těchto sítí tvořených mykorhizou. Nejlepší bude, když neposbíráte všechny plodnice, nýbrž jich pár necháte, aby se mohly pomocí výtrusů dále množit.