Jak naše stromy hospodaří s vodou

Je to podobné jako s lidmi. Někteří jsou již poučení a vědí, že zbytečné plýtvání se nevyplácí. Pro naše podmínky jsou typické listnaté porosty. Buky, duby, javory, jasany, ale i ovocné stromy natahují své větve a listy vzhůru k nebi, aby zachytávaly dešťové kapky, zpomalovaly je a směrovaly dolů ke kmeni. Chtějí tak pro sebe získat maximum z dostupné vláhy. Drobné stružky vody z koruny stékají dolů k patě stromu. Tam se voda pomalu vsakuje a stromy ji svými kořeny mohou nasávat.

Listnáče vědí, že nemají veškerou vláhu odčerpat najednou. Naopak je pro ně dobré si něco šetřit na suché měsíce, jako je červenec a srpen. Při nedostatku vody totiž trpí prasklinami, které se velmi špatně hojí a strom to „bolí“.

Naproti tomu jehličnaté porosty jsou doma ve vyšších polohách, kde jsou srážky častější. Smrky svými mělkými kořeny vysají vše, co je dostupné. Do hloubky jít nikdy nepotřebovaly, tak proč by to měly najednou měnit. I díky tajícímu sněhu z hor jsou zvyklé, že nabídka vody je stále dostatečná. Ale ouha, když smrky vysadíme v nížinných lokalitách. Celý život vlastně trpí žízní. Jejich koruna je stavěna tak, aby v zimě těžký sníh sklouzl po svěšených větvích na zem. Větve se sice nepolámou, ale životně důležitá vláha zůstává mimo dosah kořenů.

Až se příště podíváte na siluetu smrku, borovice nebo javoru, vzpomeňte si jejich přístup k vodě.

Inspirováno, volně přeloženo a kráceno z těchto zdrojů:

https://www.elsevier.com/connect/atlas/Urban-forests-make-megacities-more-environmentally-sustainable

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304380017300960?via%3Dihub

https://www.sciencedaily.com/releases/2018/01/180118162455.htm