Moje tři NEJ podzimního Festivalu Psychologie.cz

Víkend plný pohádkových postav, emocí, sebeuvědomění, přemýšlení, ale i smíchu, energie, radosti a nadávek. Tak nějak by se dal shrnout v jedné větě podzimní Festival Psychologie.cz, který již po několikáté organizují lidé stojící za portálem psychologie.cz v kině Atlas. A my, jakožto partner tohoto portálu, podporovatel a šiřitel myšlenky práce na sobě a osobního rozvoje, jsme nemohli chybět. Jak jinak bychom mohli zprostředkovat autentickou atmosféru a pocity z akce. Bylo to moc prima! A tady jsou v krátkosti moje tři NEJ z celého festivalu.

Musím dělat chyby!

S touto myšlenkou jsem v sobotu večer opouštěla sál kina Atlas. Protože každá chyba je růst, každá chyba nás posune někam dál. Musím si však uvědomovat, že nějakou chybu dělám a musím chtít na ni pracovat. Což není vždy jednoduché. Připustit si neúspěch nám totiž způsobuje bolest, kterou nikdo z nás nechce prožívat. A tak radši žijeme v neustálém konfliktu našich myšlenek, činů a potlačovaných pocitů. Jak z toho ven? Pouze skrze uvědomění a prožití oné bolesti. Pavel Špatenka byl skvělou, i když pro některé možná těžkou, tečkou prvního dne Festivalu Psychologie.cz.

Jaká je doba internetu

Za mě rozhodně jedna z nejlepších přednášek celé akce. Dalibor Špok to prostě vystihnul. Celou dnešní zrychlenou dobu. Měli bychom být šťastní, protože můžeme čerpat z nekonečných zdrojů „mouder“, které máme na dosah. Často jim až bezmezně věříme, protože věříme všemu, co na „vševědoucím“ internetu najdeme. Správnost neboli pravdivost informací z online světa však nejsme schopni ověřit. Vyžadovalo by to stovky a stovky hodin studia, které nejsme ochotní obětovat ani za vidinou získaní skutečně cenných vědomostí. Vše si pročítáme, ale pročíst 500 stránek na internetu se nevyrovná pročtení 500stránkové knihy. Ničemu nevěnujeme dostatek pozornosti - asi proto, že to už ani neumíme. Preferujeme instantní řešení, chceme všechno teď a co nejrychleji. Když se nám něco nepovede, automaticky házíme flintu do žita. Nejsme vytrvalí a nezkoušíme třeba další pokus. Radši vyhledáváme co nejjednodušší způsoby. No s jednoduchým řešením se neuspokojíme, místo toho hledáme recepty na komplikovaný život. Řešíme práci, rodinu, zdraví, domácnost (dosadit můžete cokoliv) a máme pocit, že náš problém je jiný, specifický. A tak na něj nemůže fungovat stejný lék, jako na ostatní. Já jsem přece originál!

A jaké plyne z toho poučení? Abychom byli schopni dopracovat se ke skutečné hodnotě, musíme často vydržet u toho, co se na první pokus zdá být nudné. Protože ta pravá hodnota se objeví až časem, až tomu skutečně porozumíme. 

Kde vzít energii

Bez energie to prostě nepůjde. Kde ji však sehnat? Někdy stačí najít ona místa, kterými nám energie uniká. Přehodnotit cíle. Je opravdu důležité býti první v cíli nebo nás uspokojí i dobrý pocit z účasti? To, že už jen samotné těšení se způsobuje ohromný příval energie. Proto když vám příště někdo řekne  „moc se netěš, ono se to potom nepovede“, zkuste se těšit o to víc a možná si celou akci i mnohem víc užijete. Dle životního kouče Petra Pražáka bychom se na svou energii měli dívat jako na dobrou investici, získat více než vynaložíme, ale zamyslet se také nad tím, jaká je šance, že vloženou energii získám zpět a jak dlouho to bude trvat. Nikdo nechce investovat do předem ztracených projektů. Dělejme to samé se svou energií.

Několik popsaných stránek, spousta emocí, aha efektů a uvědomění, potlačené slzy smutku i radosti. To vše ve mně zanechaly tyto dva dny. Vstřebat všechny myšlenky mi jistě ještě nějaký ten čas zabere. No už teď vím, že mě to posune znovu někam dál, na cestě za mým osobním štěstím.