Neposlušné myšlenky

Pozorovatel

Zvědomění toho, co se v tuto chvíli v nás a v našem okolí skutečně odehrává, hraje významnou roli v buddhistických meditačních praxích a dalších východních naukách, které často pokládají jednoduchou otázku: Kdo jsi?

Ne co si myslíš a o čem se stále dokola přesvědčuješ, ale kdo skutečně jsi, když všechny tyto mentální aktivity na chvíli utichnou. Postupným zastavením a odlupováním těchto nánosů a slupek nakonec skončíme v rozpoložení, které můžeme nazvat pozorovatelem. V tomto uvědomělém stavu skutečně pouze pozorujeme, co se právě děje, nehodnotíme a neulítáváme v divokých myšlenkových proudech.

Existuje řada přímočarých technik, které nás k pozorovateli dovedou. Vyzkoušíme si jednu z nich. Oprostíme se od naboženství a duchovna a podíváme se na přínos mentálního pozorovatele z pohledu našeho každodenního života.

Aktivace pozorovatele

Když si dovolíme na chvíli mentálně zklidnit a připravit podmínky pro to, abychom se podívali sami na sebe očima pozorovatele, nestačíme se často divit. Intenzita a roztržitost našich myšlenek nás zpočátku zaskočí. Ale po čase si uvědomíme, že takto fungujeme běžně.

Následující cvičení je zkušeností pozorovatele.

Najděte si klidné místo a dopředu si stanovte čas, který tomuto cvičení věnujete (třeba 1 015 minut). Posaďte se pohodlně tak, abyste měli rovná záda, je jedno, jestli v meditační pozici nebo na židli. Pokud sedíte na židli, neopírejte se. Zavřete oči…

V první části cvičení pozorujete vše, co se ve vaší mysli v tu chvíli urodí. Sedíte a bez očekávání "čekáte" na myšlenku. Buďte si jistí, že u prázdna moc dlouho nezůstane, do několika vteřin se myšlení rozjede. Vznikající a rozjíždějící se myšlenky pouze zaregistrujte a pozorujte. V tu samou chvíli se také přibrzdí a možná i zastaví, jako bychom je načapali při činu. Zpětně to nehodnoťte, neanalyzujte, pouze sledujte. Deset minut je z tohoto pohledu dlouhá doba, materiálu na sledování bude dost.

Myšlení vás často nepozorovaně odnese hodně daleko, takto jsme prostě zvyklí fungovat. Důležité je uvědomovat si tyto myšlenkové úlety co nejčastěji, ne až po pěti nebo deseti minutách, kdy jsme byli doslova mimo, nehledě na to, jak moc geniální ty naše myšlenky byly. Jejich obsah v tomto případě nehraje roli, jsou pouze materiálem ke sledování. Smyslem cvičení je být mimo ve stále kratších a kratších intervalech.

Prožitek v těle

Pokud se vám toto přepínání do pozorovatele daří, vyzkoušejte další část cvičení – tentokrát už nezůstaneme pouze v hlavě, přesuneme se do celého těla. Zaujměte stejnou pozici jako v předešlém cvičení a zaměřte svou pozornost na jakékoliv místo na těle, které v tuto chvíli cítíte nejintenzivněji. Na začátku je to nejčastěji dotek nohou nebo zadku s podložkou nebo židlí, případně dotek rukou. Vybrané místo opět pouze pozorujte. Nic dalšího kolem této jednoduché activity nevymýšlejte. Kdykoliv zachytíte myšlení, stejně jako v předešlém cvičení, vraťte se k pozorování vybrané části těla. Nic dalšího se tam neděje.

Mocné, jednoduché, nikoliv snadné. Jak možná tušíte, aby se tato cvičení aktivovala, je potřeba se k nim vracet často v malých dávkách. Pokud napoprvé tápete, je to v pořádku a normální. Příště to půjde lépe.

K čemu je to dobré?

Učitelé meditace mluví o osvobozujícím aspektu těchto technik. V každodenním životě často reagujeme a jednáme na základě těch mnoha neuvědomělých nesmyslů, které se nám v hlavě urodí. A pak toho litujeme a říkáme si, že to příště uděláme jinak. Ale ono se to znovu opakuje a my jsme opět sami ze sebe otrávení.

V roli pozorovatele se ale situace mění: nereagujeme nahodile, ale na základě vlastního rozhodnutí – budu na danou situaci reagovat nebo ne? A pokud ano – jakým způsobem? To je ta svoboda, o které se v souvislosti s meditací hovoří. Kromě toho mají tato a jim podobná cvičení další významné benefity pro naší mentální hygienu:

• Pilujeme roztěkanou pozornost.
• Na chvíli se zastavíme, zklidníme a zrelaxujeme.
• Ocitneme se out of box, zažíváme kontrast k našemu běžnému zběsilému přemýšlení.
• A v neposlední řadě – poznáváme se zase trochu jiným způsobem.

Nedělám si iluze, je samozřejmě spousta hlučných životních situací, kde pro pozorovatele zatím není prostor. Hodnotný je ale i sebemenší dotek s touto zkušeností.

Autor článku: Jan Smetánka, Psychologie.cz, Bodylab